Milí přátelé umění,
právě si prohlížíte prodejní nabídku části privátní sbírky, kterou jsme s manželkou začali budovat po sametové revoluci v roce 1990. Po rozdělení Československa jsem přesídlil centrálu své firmy PosAm, prvního autorizovaného Apple prodejce v ČSFR, do Prahy. Zde jsme společně s manželkou pokračovali v našich sběratelských aktivitách, dnes vzpomínáme na první aukce v „devadesátkách“, na příhozy, u kterých cena poprvé překročila magický jeden mil Kč, na antikvariáty plné grafik a knih a galerie plné obrazů z restitucí.
Po příchodu internetu jsme k prezentaci naší sbírky, kromě “živých” výstav, vystavěli i virtuální galerie. Artefaktů přibývalo, umění byla plná firma, dlouhodobé zápujčky jsme realizovali Unicredit bance, advokatním kancelářím a přátelům. Nastala potřeba sbírku cizelovat, tříbit, občas obraz na zdi vyměnit, uložit do depozitu nebo prodat. Vznikla tato webová galerie, kde jsou díla seřazená na časové ose, od narození autora. Galerie nabízí i ucelený přehled o událostech, které autora ovlivnily, informace o cenách, které dokumentují zhodnocení investic do umění.
Vždy jsme a vždy budeme rádi, když novým milovníkům vstoupí umění do jejich životů a díla z našich sbírek jim přinesou tolik radosti jako nám.
Sběratelství holt a sláva!
Vieroslava a Pavel Kneppovi
Mecenášské aktivity:
- 1998 – Matej Krén a Sloup vědění nebo Idiom v Městské knihovně na Mariánském náměstí v Praze
- 1998 – kniha TONO STANO 1986 Praha 1996
- 2000 – David Černý, miminka na Žižkovské věži
- od 1995 - publikační činnost ve vydavatelství DIVUS, časopis Umělec
- 2019 rozhovor pro ArtyčokTV
Kolektoři
- od 2019 - Podpora projektu Nová Perla – Kyjov, proměna staré továrny Roberta Solomona na galerii, divadlo a kino, nakladatelství, tiskárnu a grafické studio, ateliéry, byty, umělecké a řemeslné dílny, kavárnu, knihovnu a knihkupectví s parkem a zahradou.
Nová Perla
Všechna prezentovaná díla pocházejí z naší soukromé sbírky. Prohlídnout si je můžete dle domluvy například v naší pražské kanceláři na Praze 5 nebo dle domluvy. Poradíme Vám při výběru a k zakoupenému dílu vystavíme certifikát o jeho pravosti.
Pavel a Vieroslava Kneppovi
Mobil: +420 602 224 989
www.investinart.biz
www.investinart.biz
investinart@investinart.biz
1949, ze souboru Veselý rok, serigrafie, ofsetový tisk, 26 x 35,5 cm, 56 x 61 cm s rámem, Veselý rok vydalo Státní nakladatelství, oddělení Komenium jako učební pomůcku pro školy. Perfektní stav.
Publikováno v katalogu Josef Čapek, Národní galerie v Praze, 1979 a v nespočetné řadě dětských knížek.
Tisky dvanácti kreseb barevným pastelem jako učební pomůcka pro školy vyšly 4 roky po Čapkově smrti v koncentračním táboře. V době, kdy kresby podle podpisu a datace vznikly, byla Čapkova dcera Alena žačkou základní školy. Právě ve 30. letech se autor věnoval tvorbě pro děti intenzivně, psal i ilustroval dětské knihy.
Veselý rok je kresebným kalendářem, který každý měsíc prostřednictvím dětských her ukazuje jednotlivá roční období. Typické dětské postavičky i prostředí vytvořené stylem naivismu připomínají samy o sobě autentický dětský projev, tak jak jej známe i z nejslavnější Čapkovy dětské knihy Povídání o kočičce a pejskovi. Jednotlivé tisky jsou očíslované a pojmenované Na cestičce, Rybníček, Hrajeme kuličky, Na kládě, U naší chalupy, Ve vodě, Lítej míčku, Jablíčko, Listí padá, Naposledy s drakem, Sněhulák. Na jejich zadní straně je oficiální přípis nakladatelství a znak Komenia.
1914-1915, linořez, 34.5 x 23.5 cm, s rámem 55 x 42 cm, signováno vlastní rukou vpravo dole, vlevo dole autorský přípis 'Frauen torso, Linoleum'.
Publikováno v soupisu grafiky J. Čapka: Pavla Pečínková: Josef Čapek: Grafika, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha 2009, č. KG 18
Nejvyšší dosažená aukční cena na světovém trhu za Čapkovu grafiku: 13.125 £, Sotheby’s London, 2011
Nejvyšší dosažená aukční cena na českém trhu za Čapkovu grafiku: 780 tis czk, Praha, Galerie Kodl, 2019
Nejvyšší dosažená aukční cena na českém trhu za Čapkův olej na plátně je 17,5 mil czk, Praha, 2016
Nejvyšší dosažená aukční cena světovém trhu za Čapkův olej na plátně je 556.250 £, Sotheby’s London, 2011
Ženská torza patří k prvním Čapkovým pokusům s technikou linořezu, která mu ze začátku připadala příliš razantní a hrubá. Autor si ověřuje, co technika obnáší a teprve po nějaké době vznikají už sebevědomé grafiky s výrazným rukopisem kontrastních ploch.
Ženské torzo II je ze sběratelského pohledu velmi vzácným kouskem. Prozrazuje autorovu poučenost kubismem a zrcadlí se v ní i Čapkova zkušenost z výstavy El Greca ve Španělsku. El Grecova malba na něj zanechala hluboký dojem svými protáhlými postavami a hrou světla a stínů. Zobrazená žena - zde ještě bez výrazu - není ani erotickou nymfou, ani pozdější zdrcenou hrdinkou. Je ztělesněním snu, je záhadou a magií bez reality.
Přisouzení Čapkovi je ale jednoznačné – Čapek ji poslal do respektované německé revue Der Sturm jeho vydavateli Herwarthovi Waldenovi, s nímž se osobně setkal. Ostatně v následujících letech měl Čapek se svým grafickým dílem mnohem větší ohlas v Německu než v Čechách. Ve Sturmu přitom publikovali světové osobnosti malířství.
Na místním i světovém uměleckém trhu je Ženské torzo II naprostou raritou. Objevují se sice jednotlivé tisky, někdy jde ale pouze o listy časopisu Sturm a vždy jsou nepodepsané – stejně jako tisky ve státních sbírkách. Tento exemplář je podepsán autorem vpravo dole pod okrajem tisku – to znamená, že byl míněn jako autorský list.
1919 - 1920, originální linoryt na ručním papíře, rozměry listu 30 x 20.5 cm, paspartováno, signováno značkou Dobré dílo, číslováno 35/100. Ze souboru osmi linorytů v knižní látkové kazetě.
Soubor osmi linorytů Běžící zajíc I, Běžící zajíc II, Běžící pes, Oslice, Klečící mnich, Toaleta, Závistivec a Žebračka II patří ke kolekci novotisků z původních štočků Josefa Čapka vytvořených v letech 1919 a 1920.
Zobrazit celý soubor v knižní látkové kazetě
Publikováno v soupisu grafického díla – Pavla Pečinková, Josef Čapek, Grafika, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha, 2009, str. 270.
Prvních pět (Běžící zajíc I, Běžící zajíc II, Běžící pes, Oslice, Klečící mnich) bylo vytvořeno jako výtvarný doprovod knihy Francise Jammese Román Zajícův, který vydalo známé prvorepublikové Florianovo vydavatelství Stará říše v roce 1920 v překladu básníka Bohuslava Reynka (Le Roman du lievre, 1902). Kniha tehdy vyšla v nákladu 1580 kusů a ilustrace v podobě volných grafických listů se téměř nedochovaly. Čapkův záměr už ale tehdy byl vytvořit volné listy ornamentálního rázu, nikoli jen pouhé ilustrace románu, což víme z korespondence Reynkovi. Lze je tedy volně spojovat s dalšími volnými grafickými listy autora. Listy příslušející ke knize Román zajícův nemají autentické názvy, proto je lze nalézt i pod jinými jmény.
Román zajícův byl čtenářsky oblíbenou knihou křesťanského spisovatele a básníka. Šlo o podobenství, v němž hlavní roli ztvárnil zajíc unikající různým nástrahám; mravně, ale i pragmaticky smýšlející: hrst sena je důležitější než víra. Kniha ve své době byla ilustrována mnoha známými autory a již během jejího českého překladu bylo dáno, že na ilustracích u nás se musí podílet nejvýznamnější autor.
Jelikož ale původní ilustrace byly Čapkem zamýšleny též jako volné listy, stávaly se později běžnou součástí další grafické tvorby. Sloučit je společně s podobnými drobnými tisky bylo záměrem tohoto půvabného souboru, který vznikl na základě dochovaných originálních grafických štočků Josefa Čapka, z nichž bylo vytištěno sto grafických listů od každého a očíslováno.
1919 - 1920, originální linoryt na ručním papíře, rozměry listu 30 x 20.5 cm, paspartováno, signováno značkou Dobré dílo, číslováno 35/100. Ze souboru osmi linorytů v knižní látkové kazetě.
Soubor osmi linorytů Běžící zajíc I, Běžící zajíc II, Běžící pes, Oslice, Klečící mnich, Toaleta, Závistivec a Žebračka II patří ke kolekci novotisků z původních štočků Josefa Čapka vytvořených v letech 1919 a 1920.
Zobrazit celý soubor v knižní látkové kazetě
Publikováno v soupisu grafického díla – Pavla Pečinková, Josef Čapek, Grafika, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha, 2009, str. 270.
Prvních pět (Běžící zajíc I, Běžící zajíc II, Běžící pes, Oslice, Klečící mnich) bylo vytvořeno jako výtvarný doprovod knihy Francise Jammese Román Zajícův, který vydalo známé prvorepublikové Florianovo vydavatelství Stará říše v roce 1920 v překladu básníka Bohuslava Reynka (Le Roman du lievre, 1902). Kniha tehdy vyšla v nákladu 1580 kusů a ilustrace v podobě volných grafických listů se téměř nedochovaly. Čapkův záměr už ale tehdy byl vytvořit volné listy ornamentálního rázu, nikoli jen pouhé ilustrace románu, což víme z korespondence Reynkovi. Lze je tedy volně spojovat s dalšími volnými grafickými listy autora. Listy příslušející ke knize Román zajícův nemají autentické názvy, proto je lze nalézt i pod jinými jmény.
Román zajícův byl čtenářsky oblíbenou knihou křesťanského spisovatele a básníka. Šlo o podobenství, v němž hlavní roli ztvárnil zajíc unikající různým nástrahám; mravně, ale i pragmaticky smýšlející: hrst sena je důležitější než víra. Kniha ve své době byla ilustrována mnoha známými autory a již během jejího českého překladu bylo dáno, že na ilustracích u nás se musí podílet nejvýznamnější autor.
Jelikož ale původní ilustrace byly Čapkem zamýšleny též jako volné listy, stávaly se později běžnou součástí další grafické tvorby. Sloučit je společně s podobnými drobnými tisky bylo záměrem tohoto půvabného souboru, který vznikl na základě dochovaných originálních grafických štočků Josefa Čapka, z nichž bylo vytištěno sto grafických listů od každého a očíslováno.
1919 - 1920, originální linoryt na ručním papíře, rozměry listu 30 x 20.5 cm, paspartováno, signováno značkou Dobré dílo, číslováno 35/100. Ze souboru osmi linorytů v knižní látkové kazetě.
Soubor osmi linorytů Běžící zajíc I, Běžící zajíc II, Běžící pes, Oslice, Klečící mnich, Toaleta, Závistivec a Žebračka II patří ke kolekci novotisků z původních štočků Josefa Čapka vytvořených v letech 1919 a 1920.
Zobrazit celý soubor v knižní látkové kazetě
Publikováno v soupisu grafického díla – Pavla Pečinková, Josef Čapek, Grafika, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha, 2009, str. 270.
Prvních pět (Běžící zajíc I, Běžící zajíc II, Běžící pes, Oslice, Klečící mnich) bylo vytvořeno jako výtvarný doprovod knihy Francise Jammese Román Zajícův, který vydalo známé prvorepublikové Florianovo vydavatelství Stará říše v roce 1920 v překladu básníka Bohuslava Reynka (Le Roman du lievre, 1902). Kniha tehdy vyšla v nákladu 1580 kusů a ilustrace v podobě volných grafických listů se téměř nedochovaly. Čapkův záměr už ale tehdy byl vytvořit volné listy ornamentálního rázu, nikoli jen pouhé ilustrace románu, což víme z korespondence Reynkovi. Lze je tedy volně spojovat s dalšími volnými grafickými listy autora. Listy příslušející ke knize Román zajícův nemají autentické názvy, proto je lze nalézt i pod jinými jmény.
Román zajícův byl čtenářsky oblíbenou knihou křesťanského spisovatele a básníka. Šlo o podobenství, v němž hlavní roli ztvárnil zajíc unikající různým nástrahám; mravně, ale i pragmaticky smýšlející: hrst sena je důležitější než víra. Kniha ve své době byla ilustrována mnoha známými autory a již během jejího českého překladu bylo dáno, že na ilustracích u nás se musí podílet nejvýznamnější autor.
Jelikož ale původní ilustrace byly Čapkem zamýšleny též jako volné listy, stávaly se později běžnou součástí další grafické tvorby. Sloučit je společně s podobnými drobnými tisky bylo záměrem tohoto půvabného souboru, který vznikl na základě dochovaných originálních grafických štočků Josefa Čapka, z nichž bylo vytištěno sto grafických listů od každého a očíslováno.
1919 - 1920, originální linoryt na ručním papíře, rozměry listu 30 x 20.5 cm, paspartováno, signováno značkou Dobré dílo, číslováno 35/100. Ze souboru osmi linorytů v knižní látkové kazetě.
Soubor osmi linorytů Běžící zajíc I, Běžící zajíc II, Běžící pes, Oslice, Klečící mnich, Toaleta, Závistivec a Žebračka II patří ke kolekci novotisků z původních štočků Josefa Čapka vytvořených v letech 1919 a 1920.
Zobrazit celý soubor v knižní látkové kazetě
Publikováno v soupisu grafického díla – Pavla Pečinková, Josef Čapek, Grafika, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha, 2009, str. 270.
Tisk Závistivec patří do řady Čapkových pitoreskních postav, v nichž jednoduchými prostředky plošné grafiky formou několika řezů do linorytu umělec vytvářel emotivní výrazy tváří – ve stejném roce byly vytištěny listy Strašidlo, Žebračky, Nevěstka či Plačící. Ve všech je silný a srozumitelný výraz vyjádřen pouze tváří (někdy jen očima) a patetickým gestem rukou. Žebračka II je druhou verzí postavy ženy, kterou Čapek zpracoval v pěti grafických listech. Na všech je zvýrazněna postava ženy v obrysech zahalených kápí a její výraz je vyjádřen jednoduchým pohybem paží. Na tomto listě žena skládá ruce k tělu v gestu smíření a podrobení se. Grafika Toaleta, která také vznikla v roce 1919, patří k těm radostnějším – ostatně Čapek se věnoval vždy spíše tragickým postavám a proto milostné či erotické téma je v jeho díle vzácností. Dívka na tomto listu si jednou rukou čechrá dlouhé vlasy, druhá ji v rozpačitém posunku zakrývá nahá ňadra.
Všechny tři grafiky v tomto souboru Dobrého díla, které nepocházejí z Románu zajícova, byly původně součástí známého alba Osmero linoleí, které v roce 1919 vydala opět Stará říše. V té době Josef Čapek navázal úzkou spolupráci s „moravskými osamělci“ Josefem Florianem a Bohuslavem Reynkem, z níž vzešla řada originálních tisků i ilustrací.
1919 - 1920, originální linoryt na ručním papíře, rozměry listu 30 x 20.5 cm, paspartováno, signováno značkou Dobré dílo, číslováno 35/100. Ze souboru osmi linorytů v knižní látkové kazetě.
Soubor osmi linorytů Běžící zajíc I, Běžící zajíc II, Běžící pes, Oslice, Klečící mnich, Toaleta, Závistivec a Žebračka II patří ke kolekci novotisků z původních štočků Josefa Čapka vytvořených v letech 1919 a 1920.
Zobrazit celý soubor v knižní látkové kazetě
Publikováno v soupisu grafického díla – Pavla Pečinková, Josef Čapek, Grafika, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha, 2009, str. 270.
Prvních pět (Běžící zajíc I, Běžící zajíc II, Běžící pes, Oslice, Klečící mnich) bylo vytvořeno jako výtvarný doprovod knihy Francise Jammese Román Zajícův, který vydalo známé prvorepublikové Florianovo vydavatelství Stará říše v roce 1920 v překladu básníka Bohuslava Reynka (Le Roman du lievre, 1902). Kniha tehdy vyšla v nákladu 1580 kusů a ilustrace v podobě volných grafických listů se téměř nedochovaly. Čapkův záměr už ale tehdy byl vytvořit volné listy ornamentálního rázu, nikoli jen pouhé ilustrace románu, což víme z korespondence Reynkovi. Lze je tedy volně spojovat s dalšími volnými grafickými listy autora. Listy příslušející ke knize Román zajícův nemají autentické názvy, proto je lze nalézt i pod jinými jmény.
Román zajícův byl čtenářsky oblíbenou knihou křesťanského spisovatele a básníka. Šlo o podobenství, v němž hlavní roli ztvárnil zajíc unikající různým nástrahám; mravně, ale i pragmaticky smýšlející: hrst sena je důležitější než víra. Kniha ve své době byla ilustrována mnoha známými autory a již během jejího českého překladu bylo dáno, že na ilustracích u nás se musí podílet nejvýznamnější autor.
Jelikož ale původní ilustrace byly Čapkem zamýšleny též jako volné listy, stávaly se později běžnou součástí další grafické tvorby. Sloučit je společně s podobnými drobnými tisky bylo záměrem tohoto půvabného souboru, který vznikl na základě dochovaných originálních grafických štočků Josefa Čapka, z nichž bylo vytištěno sto grafických listů od každého a očíslováno.
1919 - 1920, originální linoryt na ručním papíře, rozměry listu 30 x 20.5 cm, paspartováno, signováno značkou Dobré dílo, číslováno 35/100. Ze souboru osmi linorytů v knižní látkové kazetě.
Publikováno v soupisu grafického díla – Pavla Pečinková, Josef Čapek, Grafika, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha, 2009, str. 270.
Soubor osmi linorytů Běžící zajíc I, Běžící zajíc II, Běžící pes, Oslice, Klečící mnich, Toaleta, Závistivec a Žebračka II patří ke kolekci novotisků z původních štočků Josefa Čapka vytvořených v letech 1919 a 1920.
Zobrazit celý soubor v knižní látkové kazetě
Prvních pět (Běžící zajíc I, Běžící zajíc II, Běžící pes, Oslice, Klečící mnich) bylo vytvořeno jako výtvarný doprovod knihy Francise Jammese Román Zajícův, který vydalo známé prvorepublikové Florianovo vydavatelství Stará říše v roce 1920 v překladu básníka Bohuslava Reynka (Le Roman du lievre, 1902). Kniha tehdy vyšla v nákladu 1580 kusů a ilustrace v podobě volných grafických listů se téměř nedochovaly. Čapkův záměr už ale tehdy byl vytvořit volné listy ornamentálního rázu, nikoli jen pouhé ilustrace románu, což víme z korespondence Reynkovi. Lze je tedy volně spojovat s dalšími volnými grafickými listy autora. Listy příslušející ke knize Román zajícův nemají autentické názvy, proto je lze nalézt i pod jinými jmény.
Román zajícův byl čtenářsky oblíbenou knihou křesťanského spisovatele a básníka. Šlo o podobenství, v němž hlavní roli ztvárnil zajíc unikající různým nástrahám; mravně, ale i pragmaticky smýšlející: hrst sena je důležitější než víra. Kniha ve své době byla ilustrována mnoha známými autory a již během jejího českého překladu bylo dáno, že na ilustracích u nás se musí podílet nejvýznamnější autor.
Jelikož ale původní ilustrace byly Čapkem zamýšleny též jako volné listy, stávaly se později běžnou součástí další grafické tvorby. Sloučit je společně s podobnými drobnými tisky bylo záměrem tohoto půvabného souboru, který vznikl na základě dochovaných originálních grafických štočků Josefa Čapka, z nichž bylo vytištěno sto grafických listů od každého a očíslováno.
1919 - 1920, originální linoryt na ručním papíře, rozměry listu 30 x 20.5 cm, paspartováno, signováno značkou Dobré dílo, číslováno 35/100. Ze souboru osmi linorytů v knižní látkové kazetě.
Soubor osmi linorytů Běžící zajíc I, Běžící zajíc II, Běžící pes, Oslice, Klečící mnich, Toaleta, Závistivec a Žebračka II patří ke kolekci novotisků z původních štočků Josefa Čapka vytvořených v letech 1919 a 1920.
Zobrazit celý soubor v knižní látkové kazetě
Publikováno v soupisu grafického díla – Pavla Pečinková, Josef Čapek, Grafika, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha, 2009, str. 270.
Tisk Závistivec patří do řady Čapkových pitoreskních postav, v nichž jednoduchými prostředky plošné grafiky formou několika řezů do linorytu umělec vytvářel emotivní výrazy tváří – ve stejném roce byly vytištěny listy Strašidlo, Žebračky, Nevěstka či Plačící. Ve všech je silný a srozumitelný výraz vyjádřen pouze tváří (někdy jen očima) a patetickým gestem rukou. Žebračka II je druhou verzí postavy ženy, kterou Čapek zpracoval v pěti grafických listech. Na všech je zvýrazněna postava ženy v obrysech zahalených kápí a její výraz je vyjádřen jednoduchým pohybem paží. Na tomto listě žena skládá ruce k tělu v gestu smíření a podrobení se. Grafika Toaleta, která také vznikla v roce 1919, patří k těm radostnějším – ostatně Čapek se věnoval vždy spíše tragickým postavám a proto milostné či erotické téma je v jeho díle vzácností. Dívka na tomto listu si jednou rukou čechrá dlouhé vlasy, druhá ji v rozpačitém posunku zakrývá nahá ňadra.
Všechny tři grafiky v tomto souboru Dobrého díla, které nepocházejí z Románu zajícova, byly původně součástí známého alba Osmero linoleí, které v roce 1919 vydala opět Stará říše. V té době Josef Čapek navázal úzkou spolupráci s „moravskými osamělci“ Josefem Florianem a Bohuslavem Reynkem, z níž vzešla řada originálních tisků i ilustrací.
1919 - 1920, originální linoryt na ručním papíře, rozměry listu 30 x 20.5 cm, paspartováno, signováno značkou Dobré dílo, číslováno 35/100. Ze souboru osmi linorytů v knižní látkové kazetě.
Publikováno v soupisu grafického díla – Pavla Pečinková, Josef Čapek, Grafika, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha, 2009, str. 270.
Soubor osmi linorytů Běžící zajíc I, Běžící zajíc II, Běžící pes, Oslice, Klečící mnich, Toaleta, Závistivec a Žebračka II patří ke kolekci novotisků z původních štočků Josefa Čapka vytvořených v letech 1919 a 1920.
Zobrazit celý soubor v knižní látkové kazetě
Tisk Závistivec patří do řady Čapkových pitoreskních postav, v nichž jednoduchými prostředky plošné grafiky formou několika řezů do linorytu umělec vytvářel emotivní výrazy tváří – ve stejném roce byly vytištěny listy Strašidlo, Žebračky, Nevěstka či Plačící. Ve všech je silný a srozumitelný výraz vyjádřen pouze tváří (někdy jen očima) a patetickým gestem rukou. Žebračka II je druhou verzí postavy ženy, kterou Čapek zpracoval v pěti grafických listech. Na všech je zvýrazněna postava ženy v obrysech zahalených kápí a její výraz je vyjádřen jednoduchým pohybem paží. Na tomto listě žena skládá ruce k tělu v gestu smíření a podrobení se. Grafika Toaleta, která také vznikla v roce 1919, patří k těm radostnějším – ostatně Čapek se věnoval vždy spíše tragickým postavám a proto milostné či erotické téma je v jeho díle vzácností. Dívka na tomto listu si jednou rukou čechrá dlouhé vlasy, druhá ji v rozpačitém posunku zakrývá nahá ňadra.
Všechny tři grafiky v tomto souboru Dobrého díla, které nepocházejí z Románu zajícova, byly původně součástí známého alba Osmero linoleí, které v roce 1919 vydala opět Stará říše. V té době Josef Čapek navázal úzkou spolupráci s „moravskými osamělci“ Josefem Florianem a Bohuslavem Reynkem, z níž vzešla řada originálních tisků i ilustrací.
Soubor 8 linorytů na ručním papíře v knižní látkové kazetě, rozměry listů 30 x 20.5 cm, 1919-1920, paspartovány, signovány značkou Dobré dílo, číslovány 35/100.
Zobrazit celý soubor v knižní látkové kazetě
Publikováno v soupisu grafického díla – Pavla Pečinková, Josef Čapek, Grafika, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha, 2009, str. 257, 258, 259, 268, 267, 269, 270.
Soubor osmi linorytů Běžící zajíc I, Běžící zajíc II, Běžící pes, Oslice, Klečící mnich, Toaleta, Závistivec a Žebračka II patří ke kolekci novotisků z původních štočků Josefa Čapka vytvořených v letech 1919 a 1920. Prvních pět (Běžící zajíc I, Běžící zajíc II, Běžící pes, Oslice, Klečící mnich) bylo vytvořeno jako výtvarný doprovod knihy Francise Jammese Román Zajícův, který vydalo známé prvorepublikové Florianovo vydavatelství Stará říše v roce 1920 v překladu básníka Bohuslava Reynka (Le Roman du lievre, 1902). Kniha tehdy vyšla v nákladu 1580 kusů a ilustrace v podobě volných grafických listů se téměř nedochovaly. Čapkův záměr už ale tehdy byl vytvořit volné listy ornamentálního rázu, nikoli jen pouhé ilustrace románu, což víme z korespondence Reynkovi. Lze je tedy volně spojovat s dalšími volnými grafickými listy autora. Listy příslušející ke knize Román zajícův nemají autentické názvy, proto je lze nalézt i pod jinými jmény.
Román zajícův byl čtenářsky oblíbenou knihou křesťanského spisovatele a básníka. Šlo o podobenství, v němž hlavní roli ztvárnil zajíc unikající různým nástrahám; mravně, ale i pragmaticky smýšlející: hrst sena je důležitější než víra. Kniha ve své době byla ilustrována mnoha známými autory a již během jejího českého překladu bylo dáno, že na ilustracích u nás se musí podílet nejvýznamnější autor.
Jelikož ale původní ilustrace byly Čapkem zamýšleny též jako volné listy, stávaly se později běžnou součástí další grafické tvorby. Sloučit je společně s podobnými drobnými tisky bylo záměrem tohoto půvabného souboru, který vznikl na základě dochovaných originálních grafických štočků Josefa Čapka, z nichž bylo vytištěno sto grafických listů od každého a očíslováno.
Tisk Závistivec patří do řady Čapkových pitoreskních postav, v nichž jednoduchými prostředky plošné grafiky formou několika řezů do linorytu umělec vytvářel emotivní výrazy tváří – ve stejném roce byly vytištěny listy Strašidlo, Žebračky, Nevěstka či Plačící. Ve všech je silný a srozumitelný výraz vyjádřen pouze tváří (někdy jen očima) a patetickým gestem rukou. Žebračka II je druhou verzí postavy ženy, kterou Čapek zpracoval v pěti grafických listech. Na všech je zvýrazněna postava ženy v obrysech zahalených kápí a její výraz je vyjádřen jednoduchým pohybem paží. Na tomto listě žena skládá ruce k tělu v gestu smíření a podrobení se. Grafika Toaleta, která také vznikla v roce 1919, patří k těm radostnějším – ostatně Čapek se věnoval vždy spíše tragickým postavám a proto milostné či erotické téma je v jeho díle vzácností. Dívka na tomto listu si jednou rukou čechrá dlouhé vlasy, druhá ji v rozpačitém posunku zakrývá nahá ňadra.
Všechny tři grafiky v tomto souboru Dobrého díla, které nepocházejí z Románu zajícova, byly původně součástí známého alba Osmero linoleí, které v roce 1919 vydala opět Stará říše. V té době Josef Čapek navázal úzkou spolupráci s „moravskými osamělci“ Josefem Florianem a Bohuslavem Reynkem, z níž vzešla řada originálních tisků i ilustrací.
1919, linoryty, ilustrace básně Guillaume Apollinare: Pásmo, vydal: František Borový, Praha 1919, z originálu přeložil Karel Čapek. Kniha obsahuje celkem 15 grafik - obálka (linoryt), titulní list, (linoryt) a ilustrace (13 linorytů).
Prolistovat knížku
Grafika byla počátkem dvacátého století nejdostupnějším prostředkem, jak publikovat výtvarnou tvorbu v tištěných médiích. Čapkovy grafické práce z tohoto období mají již nesporné kvality, autonomní výraz a vnitřní poezii a jsou srovnatelné s evropskou konkurencí.
Během dvacátých let Čapek vytváří kolem čtyř set knižních obálek, které nejen zásadně rozšířily dobové uplatnění linořezu, ale především představovaly originální přínos pro tehdejší typografii a grafický design. Prvním souborem Čapkových ilustrací, publikovaných v roce 1919 nejprve časopisecky v Neumannově Červnu a vzápětí knižně v nakladatelství Fr. Borovského, byl doprovod ke kultovní básni kubistů a meziválečné avantgardy – k Apollinairovu Pásmu.
Čapek se Apollinairovou tvorbou zabýval již před první světovou válkou, recenzoval knižní vydání jeho výtvarných referátů Malíři kubisté a přeložil báseň Cestující ze sbírky Alkoholy.
Apollinaire ho přitahoval jako básník svobodou imaginace a originální literární formou, jako výtvarný kritik otevřeným a nedogmatickým přístupem k moderním tendencím.
V ilustracích k Pásmu se Čapek výrazně odklání od nedávné puristické střídmosti a rozehrává expresivní tvarosloví. Jeho linořezy představují zcela originální typ knižní ilustrace, a to jak použitou technikou, tak výtvarnou stylizací i samotnou koncepcí obrazového doprovodu, který se k textové předloze vztahuje spíš volně a snaží se především postihnout její vnitřní ladění. Většina grafických listů k pásmu byla pravděpodobně vytvořena v letech 1918- 1919.
Obálka
Motiv rudého žhnoucího slunce v červeném kosočtverci je jednoznačně erotickým symbolem a principem ženy a zrození. Slunce a rudá barva rovněž odkazují na lásku a plození v duchu Špálovy panteistické mystiky živočišnosti.
Lazar I. – titulní list
Váže se na verš: Podoben Lazaru kterého světlo drtí…
Grafický list inspirovaný slavným olejem Eduarda Muncha Výkřik, expresivně zachycující právě prožívanou úzkost a hrůzu člověka, který byl vystaven v Praze v roce 1905 a společně s dalšími expresionistickými obrazy norského umělce významně ovlivnil vývoj českého malířství počátku dvacátého století. Ohlasem na výstavu byla založena v roce 1906 česká skupina expresionistů Osma. V Čapkově tvorbě se expresionismus projevil výrazněji v letech 1915-1918 v cyklech Úzkost a Nevěstky.
Námět Lazara bezprostředně souvisí s Posledním soudem a s Kristovým podobenstvím o boháči a Lazarovi, které ukazuje na důležitost podělit se o své bohatství s potřebnými lidmi.
Duše spravedlivého a trpícího Lazara bývá ve scénách Posledního soudu přenášena do ráje , boháče pak odnáší do pekla ďábel.
Rovněž Starozákonní námět Lazar v lůně Abrahámově, poukazuje na přenesení duší spravedlivých do ráje.
Pozor
Váže se na verš: Jsou krváky po šestáku samé detektivní případy
Čapkový detektivové a vrahové vystupují ze tmy prudce a rychle jako aktéři filmu. Pozor -Lupič s šátkem na obličeji a revolverem v ruce se právě vynořil mezi mrakodrapy na rohu 11. ulice New Yorku pravděpodobně pronásledován slavným detektivem - miláčkem žen.
Fiály
Váže se na verš: Po celou noc se v kolejní kapli modlím. Fiála je v gotické architektuře vertikální zakončovací článek, jakási malá věžička, na opěrných pilířích, při patě štítů nebo nad baldachýny. Je zdobená na hranách kraby a zakončena kytkou. Trojice fiál odkazuje k Nejsvětější Trojici.
Kristus (1918-1919)
Váže se na verš: Toť Kristus který k nebi lépe než letci vzlétá, jemu náleží podnes výškový rekord světa. Kristus ve Slávě stoupá, usazen na trůnu ve velké sféře a obklopen duhovou mandorlou (symbolem smlouvy mezi člověkem a Bohem) vzhůru k nebesům. Verš upomíná na Nanebevstoupení Krista, který po té co byl ukřižován, vstal po třech dnech z mrtvých a za přítomnosti svých učedníků vstoupil na nebesa.
Pták
Váže se na verš: A změň v ptáka náš věk jak Ježíš nahoru letí. Technika linorytu přivádí Čapka k jednoduché a pevné výtvarné zkratce, jíž dociluje maximálního expresivního účinku při minimu formálních prostředků. Motiv ptáčka se pro svoji jednoduchost a lyričnost vyskytuje v Čapkově grafické velmi často. Zde ale také poukazuje na Zmrtvýchvstalého Krista, který jako bájný pták Fénix vstal z popela a vystoupal k oblakům.
Ďáblové
Váže se na verš: Ďáblové v propastech zvedají hlavu by mohli naň (Ježíše) pohleděti.
Ďábel je v křesťanských i nekřesťanských představách vtělením zla a vládce pekel v kterém podle křesťanské tradice skončí zatracené hříšné duše, které v pekle čeká dvojí trest: odloučení od Boha a utrpení vyvolané pekelným ohněm. Pekelný oheň spalující hříšníky byl převzat z židovského prostředí, neboť pro Židy bylo synonymem hrůzy údolí Hinnom u Jeruzaléma, kde byli provinilci palováni.
Ďáblové z propasti (pekla) hledí na Zmrtvýchvstalého Krista, který sestupuje do předpeklí. Sestup Krista do předpeklí zmiňuje Matoušovo evangelium v němž se hovoří o tom, že po smrti Ježíšově se otevřely hroby a mnozí svatí byli vzkříšeni a vyšli z hrobů. Kristus doprovázený anděly rozrazil brány do předpeklí, které hlídal Hádes a Satan. Nejprve Spasitel porazil Satana, poté vzkřísil praotce Adama a všechny svaté a předal je archandělu Michaelovi.
Žebrák
Váže se na verš: Láska již trpím je má choroba tajná…
Jediným gestem vyjádřený žal láskou zlomeného muže, který si připadá jako žebrák na ulici, který klepe na vrata a prosí o almužnu – lásku ženy, které se mu však nedostává.
Achát I.
Váže se na verš: V achátech Svatovítských zříš zděšen své vlastní rysy, který souvisí s Apollinarovou návštěvou Prahy v roce 1902, a naráží na pověst o zlověstnosti rozpoznání lidské podoby v drahých kamenech Svatováclavské kaple pražské katedrály. Jediným výkřikem vyjádřená hrůza, introvertní zděšení a teskná soucitnost dvou motivů Nevěstek nesou hlavní významovou rovinu série grafik Pásma.
Achát II.
Váže se na verš: V achátech Svatovítských zříš zděšen své vlastní rysy (viz Achát I.)
Lazar II.
Váže se na verš: Podoben Lazaru kterého světlo drtí…(viz Lazar I.)
Piják
Váže se na verš: …. Chce se mi plakat. Nad tebou nade vším co zděsilo tě nad ni kterou mám rád.
Motivy obyčejných chlapů s názvy Piják, Harmonikář, Sedící muži apod. předjímají společně s Nevěstkami důležité sociálně kritické období Čapkovy tvorby z dvacátých let, kdy se soustředěně zabýval vyjádřením lidského žalu a utrpení.
Nevěstka I. a Nevěstka II.
Váže se na verš: Je to dcera městského strážníka prý z Cannes. Neznám její ruce jsou tvrdé rozprýskané
a
Pokorně dávám svá ústa ubohé dívce se strašným smíchem…
Motiv nevěstky zpracovává Čapek od roku 1906 v početné sérii kreseb, linořezů i olejomaleb. Nevěstky z Pásma jsou až melancholicky groteskní, v jejich obličejích můžeme však číst i bezvýchodný žal.
Zatímco Nevěstka I. je formou melancholicky expresionistická, Nevěstka II. je již pojata silnou obrysovou linií a za pomocí kubisticky geometrizujícího tvarosloví. Tělo ženy je seskládáno z trojúhelníkovitého trupu a obličeje, s přísně geometrickým účesem, a dalších geometrických útvarů.
Koncovka ( znak slunce)
Uzavírá báseň veršem: S bohem, s bohem spáči. Slunce plá pláče
Motiv slunce symbolizující život a nový nadcházející den uzavírá celé Pásmo.
Čapek vkládá do každého obrazu, ilustrace nebo obálky důvěru ve své diváky, v jejich dobrý pohled na svět a v jejich smysl pro krásu prosté věci. Nejinak je tomu i u linořezů, které vznikly jako ilustrace pro Apollinarovu báseň.
Literatura: Pavla Pečínková, Josef Čapek Grafika, Praha 2009, str.: 20-21, 247-254.
Jiří Kotalík/Vladimír Thiele, Josef Čapek a kniha, Nakladatelství československých výtvarných umělců, Praha 1958, str.: 188.
dvoubarevný linořez, 20,5 x 15,5 cm, s rámem 46 x 35 cm
Návrh obálky ke knížce: Boleslav Jablonský, Tři zlaté vlasy, nerealizované publikace nakladatelství Bohuslava Reynka.
Čapkovy knižní obálky jsou stejně tak malířskými výtvory, jako jeho obrazy. Například barvy jsou pokaždé jako nově nebo prvně užité. Čapek si vymýšlí stále jiné hustoty a odstíny, nečekaná sousedství a kontrasty a všeho toho vymýšlí s nadbytkem.
Ve skutečnosti dvoubarevný hnědočervený linořez Tři zlaté vlasy působí na diváka celou škálou barev. Zdá, se nám že tlustá čára jinou barvu než tenká a křivá čára než rovná. Čapek pokrýval plochy svých obálek nevyčerpatelným spektrem obrazců a motivů, které jakoby sypal z rukávu. Používá nejrůznější podoby a sestavy písmen, nejrozmanitější rámy a rámování, ornamenty složené jen z jmen a textů. Do každého obrazu či obrázku nebo obálky Čapek vkládá důvěru ve své diváky, v jejich dobrý pohled na svět a v jejich smysl pro krásu prosté věci.
Čapek chce abychom knihy užívaly jako předměty denní potřeby, snaží se nám dát najevo, že tuhle obálku udělal lehce, že to není žádná vzácnost, že se knihy nemusíte bát, můžete ji přenášet z místa na místo a brát s sebou na cesty – v tom spočívá genialita a originalita Čapkovy knižní tvorby.
Vzhledem ke skutečnosti, že publikace nebyla realizována je Čapkův linořez Tři zlaté vlasy sběrateli velmi ceněn.
Literatura:
Pavla Pečínková, Josef Čapek Grafika, Praha 2009, str.: 306
František Langer, In: Jiří Kotalík/Vladimír Thiele, Josef Čapek a kniha, Nakladatelství československých výtvarných umělců, Praha 1958, str.:25-28.
1949, ze souboru Veselý rok, serigrafie, ofsetový tisk, 26 x 35,5 cm, 56 x 61 cm s rámem, Veselý rok vydalo Státní nakladatelství, oddělení Komenium jako učební pomůcku pro školy. Perfektní stav.
Publikováno v katalogu Josef Čapek, Národní galerie v Praze, 1979 a v nespočetné řadě dětských knížek.
Tisky dvanácti kreseb barevným pastelem jako učební pomůcka pro školy vyšly 4 roky po Čapkově smrti v koncentračním táboře. V době, kdy kresby podle podpisu a datace vznikly, byla Čapkova dcera Alena žačkou základní školy. Právě ve 30. letech se autor věnoval tvorbě pro děti intenzivně, psal i ilustroval dětské knihy.
Veselý rok je kresebným kalendářem, který každý měsíc prostřednictvím dětských her ukazuje jednotlivá roční období. Typické dětské postavičky i prostředí vytvořené stylem naivismu připomínají samy o sobě autentický dětský projev, tak jak jej známe i z nejslavnější Čapkovy dětské knihy Povídání o kočičce a pejskovi. Jednotlivé tisky jsou očíslované a pojmenované Na cestičce, Rybníček, Hrajeme kuličky, Na kládě, U naší chalupy, Ve vodě, Lítej míčku, Jablíčko, Listí padá, Naposledy s drakem, Sněhulák. Na jejich zadní straně je oficiální přípis nakladatelství a znak Komenia.
1949, ze souboru Veselý rok, serigrafie, ofsetový tisk, 26 x 35,5 cm, 56 x 61 cm s rámem, vydalo Státní nakladatelství, oddělení Komenium jako učební pomůcku pro školy. Perfektní stav.
Publikováno v katalogu Josef Čapek, Národní galerie v Praze, 1979 a v nespočetné řadě dětských knížek.
Tisky dvanácti kreseb barevným pastelem jako učební pomůcka pro školy vyšel až 4 roky po Čapkově smrti v koncentračním táboře. V době, kdy kresby podle podpisu a datace vznikly, byla Čapkova dcera Alena žačkou základní školy. Právě ve 30. letech se autor věnoval tvorbě pro děti intenzivně, psal i ilustroval dětské knihy.
Veselý rok je kresebným kalendářem, který každý měsíc prostřednictvím dětských her ukazuje jednotlivá roční období. Typické dětské postavičky i prostředí vytvořené stylem naivismu připomínají samy o sobě autentický dětský projev, tak jak jej známe i z nejslavnější Čapkovy dětské knihy Povídání o kočičce a pejskovi.
Jednotlivé tisky jsou očíslované a pojmenované Na cestičce, Rybníček, Hrajeme kuličky, Na kládě, U naší chalupy, Ve vodě, Lítej míčku, Jablíčko, Listí padá, Naposledy s drakem, Sněhulák. Na jejich zadní straně je oficiální přípis nakladatelství a znak Komenia.
1949, kompletní soubor Veselý rok, 12 serigrafií, ofsetový tisk, rozměr listu 26 x 35,5 cm (odborné rámování na přání v relaci cca 2000 eur, možno i muzeální UV sklo), Veselý rok vydalo Státní nakladatelství, oddělení Komenium jako učební pomůcku pro školy, výborný stav
Publikováno v katalogu Josef Čapek, Národní galerie v Praze, 1979 a v nespočetné řadě dětských knížek.
Tisky dvanácti kreseb barevným pastelem jako učební pomůcka pro školy vyšly 4 roky po Čapkově smrti v koncentračním táboře. V době, kdy kresby podle podpisu a datace vznikly, byla Čapkova dcera Alena žačkou základní školy. Právě ve 30. letech se autor věnoval tvorbě pro děti intenzivně, psal i ilustroval dětské knihy. Veselý rok je kresebným kalendářem, který každý měsíc prostřednictvím dětských her ukazuje jednotlivá roční období. Typické dětské postavičky i prostředí vytvořené stylem naivismu připomínají samy o sobě autentický dětský projev, tak jak jej známe i z nejslavnější Čapkovy dětské knihy Povídání o kočičce a pejskovi. Jednotlivé tisky jsou očíslované a pojmenované Na cestičce, Rybníček, Hrajeme kuličky, Na kládě, U naší chalupy, Ve vodě, Lítej míčku, Jablíčko, Listí padá, Naposledy s drakem, Sněhulák. Na jejich zadní straně je oficiální přípis nakladatelství a znak Komenia.
1949, ze souboru Veselý rok, serigrafie, ofsetový tisk, 26 x 35,5 cm, 56 x 61 cm s rámem, Veselý rok vydalo Státní nakladatelství, oddělení Komenium jako učební pomůcku pro školy. Perfektní stav.
Publikováno v katalogu Josef Čapek, Národní galerie v Praze, 1979 a v nespočetné řadě dětských knížek.
Tisky dvanácti kreseb barevným pastelem jako učební pomůcka pro školy vyšly 4 roky po Čapkově smrti v koncentračním táboře. V době, kdy kresby podle podpisu a datace vznikly, byla Čapkova dcera Alena žačkou základní školy. Právě ve 30. letech se autor věnoval tvorbě pro děti intenzivně, psal i ilustroval dětské knihy.
Veselý rok je kresebným kalendářem, který každý měsíc prostřednictvím dětských her ukazuje jednotlivá roční období. Typické dětské postavičky i prostředí vytvořené stylem naivismu připomínají samy o sobě autentický dětský projev, tak jak jej známe i z nejslavnější Čapkovy dětské knihy Povídání o kočičce a pejskovi. Jednotlivé tisky jsou očíslované a pojmenované Na cestičce, Rybníček, Hrajeme kuličky, Na kládě, U naší chalupy, Ve vodě, Lítej míčku, Jablíčko, Listí padá, Naposledy s drakem, Na ledě, Sněhulák. Na jejich zadní straně je oficiální přípis nakladatelství a znak Komenia.
1949, ze souboru Veselý rok, serigrafie, ofsetový tisk, 26 x 35,5 cm, 56 x 61 cm s rámem, Veselý rok vydalo Státní nakladatelství, oddělení Komenium jako učební pomůcku pro školy. Perfektní stav.
Publikováno v katalogu Josef Čapek, Národní galerie v Praze, 1979 a v nespočetné řadě dětských knížek.
Tisky dvanácti kreseb barevným pastelem jako učební pomůcka pro školy vyšly 4 roky po Čapkově smrti v koncentračním táboře. V době, kdy kresby podle podpisu a datace vznikly, byla Čapkova dcera Alena žačkou základní školy. Právě ve 30. letech se autor věnoval tvorbě pro děti intenzivně, psal i ilustroval dětské knihy.
Veselý rok je kresebným kalendářem, který každý měsíc prostřednictvím dětských her ukazuje jednotlivá roční období. Typické dětské postavičky i prostředí vytvořené stylem naivismu připomínají samy o sobě autentický dětský projev, tak jak jej známe i z nejslavnější Čapkovy dětské knihy Povídání o kočičce a pejskovi. Jednotlivé tisky jsou očíslované a pojmenované Na cestičce, Rybníček, Hrajeme kuličky, Na kládě, U naší chalupy, Ve vodě, Lítej míčku, Jablíčko, Listí padá, Naposledy s drakem, Na ledě, Sněhulák. Na jejich zadní straně je oficiální přípis nakladatelství a znak Komenia.
1949, ze souboru Veselý rok, serigrafie, ofsetový tisk, 26 x 35,5 cm, 56 x 61 cm s rámem, Veselý rok vydalo Státní nakladatelství, oddělení Komenium jako učební pomůcku pro školy. Perfektní stav.
Publikováno v katalogu Josef Čapek, Národní galerie v Praze, 1979 a v nespočetné řadě dětských knížek.
Tisky dvanácti kreseb barevným pastelem jako učební pomůcka pro školy vyšly 4 roky po Čapkově smrti v koncentračním táboře. V době, kdy kresby podle podpisu a datace vznikly, byla Čapkova dcera Alena žačkou základní školy. Právě ve 30. letech se autor věnoval tvorbě pro děti intenzivně, psal i ilustroval dětské knihy.
Veselý rok je kresebným kalendářem, který každý měsíc prostřednictvím dětských her ukazuje jednotlivá roční období. Typické dětské postavičky i prostředí vytvořené stylem naivismu připomínají samy o sobě autentický dětský projev, tak jak jej známe i z nejslavnější Čapkovy dětské knihy Povídání o kočičce a pejskovi. Jednotlivé tisky jsou očíslované a pojmenované Na cestičce, Rybníček, Hrajeme kuličky, Na kládě, U naší chalupy, Ve vodě, Lítej míčku, Jablíčko, Listí padá, Naposledy s drakem, Sněhulák. Na jejich zadní straně je oficiální přípis nakladatelství a znak Komenia.
1949, ze souboru Veselý rok, serigrafie, ofsetový tisk, 26 x 35,5 cm, 56 x 61 cm s rámem, Veselý rok vydalo Státní nakladatelství, oddělení Komenium jako učební pomůcku pro školy. Perfektní stav.
Publikováno v katalogu Josef Čapek, Národní galerie v Praze, 1979 a v nespočetné řadě dětských knížek.
Tisky dvanácti kreseb barevným pastelem jako učební pomůcka pro školy vyšly 4 roky po Čapkově smrti v koncentračním táboře. V době, kdy kresby podle podpisu a datace vznikly, byla Čapkova dcera Alena žačkou základní školy. Právě ve 30. letech se autor věnoval tvorbě pro děti intenzivně, psal i ilustroval dětské knihy.
Veselý rok je kresebným kalendářem, který každý měsíc prostřednictvím dětských her ukazuje jednotlivá roční období. Typické dětské postavičky i prostředí vytvořené stylem naivismu připomínají samy o sobě autentický dětský projev, tak jak jej známe i z nejslavnější Čapkovy dětské knihy Povídání o kočičce a pejskovi. Jednotlivé tisky jsou očíslované a pojmenované Na cestičce, Rybníček, Hrajeme kuličky, Na kládě, U naší chalupy, Ve vodě, Lítej míčku, Jablíčko, Listí padá, Naposledy s drakem, Sněhulák. Na jejich zadní straně je oficiální přípis nakladatelství a znak Komenia.
1949, ze souboru Veselý rok, serigrafie, ofsetový tisk, 26 x 35,5 cm, 56 x 61 cm s rámem, Veselý rok vydalo Státní nakladatelství, oddělení Komenium jako učební pomůcku pro školy. Perfektní stav.
Publikováno v katalogu Josef Čapek, Národní galerie v Praze, 1979 a v nespočetné řadě dětských knížek.
Tisky dvanácti kreseb barevným pastelem jako učební pomůcka pro školy vyšly 4 roky po Čapkově smrti v koncentračním táboře. V době, kdy kresby podle podpisu a datace vznikly, byla Čapkova dcera Alena žačkou základní školy. Právě ve 30. letech se autor věnoval tvorbě pro děti intenzivně, psal i ilustroval dětské knihy.
Veselý rok je kresebným kalendářem, který každý měsíc prostřednictvím dětských her ukazuje jednotlivá roční období. Typické dětské postavičky i prostředí vytvořené stylem naivismu připomínají samy o sobě autentický dětský projev, tak jak jej známe i z nejslavnější Čapkovy dětské knihy Povídání o kočičce a pejskovi. Jednotlivé tisky jsou očíslované a pojmenované Na cestičce, Rybníček, Hrajeme kuličky, Na kládě, U naší chalupy, Ve vodě, Lítej míčku, Jablíčko, Listí padá, Naposledy s drakem, Na ledě, Sněhulák. Na jejich zadní straně je oficiální přípis nakladatelství a znak Komenia.
1949, ze souboru Veselý rok, serigrafie, ofsetový tisk, 26 x 35,5 cm, 56 x 61 cm s rámem, Veselý rok vydalo Státní nakladatelství, oddělení Komenium jako učební pomůcku pro školy. Perfektní stav.
Publikováno v katalogu Josef Čapek, Národní galerie v Praze, 1979 a v nespočetné řadě dětských knížek.
Tisky dvanácti kreseb barevným pastelem jako učební pomůcka pro školy vyšly 4 roky po Čapkově smrti v koncentračním táboře. V době, kdy kresby podle podpisu a datace vznikly, byla Čapkova dcera Alena žačkou základní školy. Právě ve 30. letech se autor věnoval tvorbě pro děti intenzivně, psal i ilustroval dětské knihy.
Veselý rok je kresebným kalendářem, který každý měsíc prostřednictvím dětských her ukazuje jednotlivá roční období. Typické dětské postavičky i prostředí vytvořené stylem naivismu připomínají samy o sobě autentický dětský projev, tak jak jej známe i z nejslavnější Čapkovy dětské knihy Povídání o kočičce a pejskovi. Jednotlivé tisky jsou očíslované a pojmenované Na cestičce, Rybníček, Hrajeme kuličky, Na kládě, U naší chalupy, Ve vodě, Lítej míčku, Jablíčko, Listí padá, Naposledy s drakem, Na ledě, Sněhulák. Na jejich zadní straně je oficiální přípis nakladatelství a znak Komenia.
1949, ze souboru Veselý rok, serigrafie, ofsetový tisk, 26 x 35,5 cm, 56 x 61 cm s rámem, Veselý rok vydalo Státní nakladatelství, oddělení Komenium jako učební pomůcku pro školy. Perfektní stav.
Publikováno v katalogu Josef Čapek, Národní galerie v Praze, 1979 a v nespočetné řadě dětských knížek.
Tisky dvanácti kreseb barevným pastelem jako učební pomůcka pro školy vyšly 4 roky po Čapkově smrti v koncentračním táboře. V době, kdy kresby podle podpisu a datace vznikly, byla Čapkova dcera Alena žačkou základní školy. Právě ve 30. letech se autor věnoval tvorbě pro děti intenzivně, psal i ilustroval dětské knihy.
Veselý rok je kresebným kalendářem, který každý měsíc prostřednictvím dětských her ukazuje jednotlivá roční období. Typické dětské postavičky i prostředí vytvořené stylem naivismu připomínají samy o sobě autentický dětský projev, tak jak jej známe i z nejslavnější Čapkovy dětské knihy Povídání o kočičce a pejskovi. Jednotlivé tisky jsou očíslované a pojmenované Na cestičce, Rybníček, Hrajeme kuličky, Na kládě, U naší chalupy, Ve vodě, Lítej míčku, Jablíčko, Listí padá, Naposledy s drakem, Na ledě, Sněhulák. Na jejich zadní straně je oficiální přípis nakladatelství a znak Komenia.
1949, ze souboru Veselý rok, serigrafie, ofsetový tisk, 26 x 35,5 cm, 56 x 61 cm s rámem, Veselý rok vydalo Státní nakladatelství, oddělení Komenium jako učební pomůcku pro školy. Perfektní stav.
Publikováno v katalogu Josef Čapek, Národní galerie v Praze, 1979 a v nespočetné řadě dětských knížek.
Tisky dvanácti kreseb barevným pastelem jako učební pomůcka pro školy vyšly 4 roky po Čapkově smrti v koncentračním táboře. V době, kdy kresby podle podpisu a datace vznikly, byla Čapkova dcera Alena žačkou základní školy. Právě ve 30. letech se autor věnoval tvorbě pro děti intenzivně, psal i ilustroval dětské knihy.
Veselý rok je kresebným kalendářem, který každý měsíc prostřednictvím dětských her ukazuje jednotlivá roční období. Typické dětské postavičky i prostředí vytvořené stylem naivismu připomínají samy o sobě autentický dětský projev, tak jak jej známe i z nejslavnější Čapkovy dětské knihy Povídání o kočičce a pejskovi. Jednotlivé tisky jsou očíslované a pojmenované Na cestičce, Rybníček, Hrajeme kuličky, Na kládě, U naší chalupy, Ve vodě, Lítej míčku, Jablíčko, Listí padá, Naposledy s drakem, Sněhulák. Na jejich zadní straně je oficiální přípis nakladatelství a znak Komenia.
1919, originální linořez, 26 x 22 cm s rámem, signováno vpravo dole
přílohová grafika časopisu Červen, roč.2, 1919 - 1920, č. 35, 30. 10. 1919, str. 313
Publikováno:
Josef Čapek Grafika, Pečínková, Praha 2009, str. 255
The Čapek Brothers and Czech Avant - gardes, Kanagawa 2002, Wakayama - Tokyo 2003, str. 42
Motivem linořezu je postava vojáka Součka ze Šrámkovi povídky Popová. Josef Čapek byl český malíř, spisovatel, grafik a knižní ilustrátor. Josef Čapek vystudoval německou tkalcovskou školu ve Vrchlabí. Roku 1904 odešel natrvalo do Prahy, kam se později přestěhovala celá rodina. V letech 1904 – 1910 studoval malbu a kresbu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. V letech 1910 až 1911 byl spolu s bratrem Karlem na studijní cestě ve Francii, odkud pocházejí jeho první výrazná díla, na nichž je patrný vliv uměleckých směrů fauvismus a expresionismus. Po návratu do Prahy spoluzakládají moderní uměleckou společnost Skupina výtvarných umělců a Josef Čapek se přiklání ke kubismu.
V roce 1918 tak zakládá novou skupinu Tvrdošíjní, která přetrvává do roku 1924, kdy má svoji první vlastní výstavu. Ve Tvrdošíjných působily osobnosti jako Václav Špála nebo Jan Zrzavý. Po Mnichovské dohodě i po okupaci v březnu 1939 odmítal odejít do exilu, a tak byl hned první den války – 1. září 1939 zatčen gestapem podobně jako další společenští prominenti českých zemí. Podle všech indicií zemřel v koncentračním táboru Bergen-Belsen v dubnu 1945, krátce před koncem války.
1949, ze souboru Veselý rok, serigrafie, ofsetový tisk, 26 x 35,5 cm, 56 x 61 cm s rámem, Veselý rok vydalo Státní nakladatelství, oddělení Komenium jako učební pomůcku pro školy. Perfektní stav.
Publikováno v katalogu Josef Čapek, Národní galerie v Praze, 1979 a v nespočetné řadě dětských knížek.
Tisky dvanácti kreseb barevným pastelem jako učební pomůcka pro školy vyšly 4 roky po Čapkově smrti v koncentračním táboře. V době, kdy kresby podle podpisu a datace vznikly, byla Čapkova dcera Alena žačkou základní školy. Právě ve 30. letech se autor věnoval tvorbě pro děti intenzivně, psal i ilustroval dětské knihy.
Veselý rok je kresebným kalendářem, který každý měsíc prostřednictvím dětských her ukazuje jednotlivá roční období. Typické dětské postavičky i prostředí vytvořené stylem naivismu připomínají samy o sobě autentický dětský projev, tak jak jej známe i z nejslavnější Čapkovy dětské knihy Povídání o kočičce a pejskovi. Jednotlivé tisky jsou očíslované a pojmenované Na cestičce, Rybníček, Hrajeme kuličky, Na kládě, U naší chalupy, Ve vodě, Lítej míčku, Jablíčko, Listí padá, Naposledy s drakem, Na ledě, Sněhulák. Na jejich zadní straně je oficiální přípis nakladatelství a znak Komenia.
1918, původní linořez, 40 x 36 cm s rámem, černý tisk na papíře
originální grafický list z Alba deseti grafických listů Josefa Čapka, Praha, Veraikon
Publikováno:
Josef Čapek Grafika, Pečínková, Praha 2009, str. 96 a 241
The Čapek brothers and Czech Avant-gardes, Tokyo 2003, str. 38
Verze: totožný tisk v různých barvách na různě tónovaném papíru, stejný námět zpracován jako kresba
Světlo má pro Čapka velkou důležitost jako téma duchovní (úloha vnitřního prosvětlování, očista) i formální. Vyzařování tvaru ze tmy, kontrasty obrysů – chvíle, kdy se podle něj realita mění v magii. V postavách mužů, žen i dětí uplatňuje autor tento kontrast už kolem roku 1914 a v pozdější tvorbě patří k hlavním charakteristikám Čapkova stylu.
Témata svítilny, která prudce osvětluje hlavy dětí, se objevují i na dalších grafických listech. Děti pod lampou vznikají ve stejném roce jako Chlapec se svítilnou – linořez ovšem neumožňuje jemné přechody, a tak Čapek atmosféru světla a stínu řeší maximálním zjednodušením na schematické figury a světelný zdroj.
Lept, 34.7 x 22.9 cm, s rámem 44.7 x 32.9 cm, 1914, signováno.
Publikováno:
v knize Josef Čapek Grafika, Pečínková, Praha 2009, str. 212, č. KG15
v kat. výstavě Zakladatelé moderního českého umění, Brno 1957, str. 32
v knize Josef Čapek, J. Pečírka, Praha SNKLHU 1961, č. 188 ('Ženská postava 1914')
v kat. výstavě Česká moderní grafika ze sbírek GBR, Louny 1973
v časopise Umění, roč. 25, 1977, str. 61, Grafika Josefa Čapka, autor článku J. Slavík
v kat. výstavě Kubismus, Künstler, Themen, Werke, 1907 - 1920, Köln 1982, str. 82 ('Weiblicher Akt')
v kat. výstavě Czech Modernism 1900 - 1945, Houston 1989 - 90, New York 1990, str. 58
v knize Josef Čapek, J. Slavík - J. Opelík, Praha, Torst 1996, str. 131
v časopise Grafika českého kubismu, Grapheion 1971, č. 3 - 4, str. 107
v kat. výstavě Vision - Existence -Truth, Figurative Motifs in the Graphic Art of Josef Čapek 1913 - 1920,
New York 1998, str. 2
v kat. výstavě Emigrant w Wieczności, Grafika i rysunek Josefa Čapka 1912 - 1927, Bytom 2001, str. 26
Nejvyšší dosažená aukční cena na světovém trhu za Čapkovu grafiku: 13.125 £, Sotheby’s London, 2011
Nejvyšší dosažená aukční cena na českém trhu za Čapkovu grafiku: 780 tis czk, Praha, Galerie Kodl, 2019
Nejvyšší dosažená aukční cena na českém trhu za Čapkův olej na plátně je 17,5 mil czk, Praha, 2016
Nejvyšší dosažená aukční cena světovém trhu za Čapkův olej na plátně je 556.250 £, Sotheby’s London, 2011
linořez, 1918, rozměry listu 24,6 x 17,5 cm, s rámem cca 50 x 40 cm, signováno.
Publikováno v soupisu grafického díla Pavla Pečínková: Josef Čapek, Grafika, Praha 2009, str. 91 a 238
Nejvyšší dosažená aukční cena na světovém trhu za Čapkovu grafiku: 13.125 £, Sotheby’s London, 2011
Nejvyšší dosažená aukční cena na českém trhu za Čapkovu grafiku: 780 tis czk, Praha, Galerie Kodl, 2019
Nejvyšší dosažená aukční cena na českém trhu za Čapkův olej na plátně je 17,5 mil czk, Praha, 2016
Nejvyšší dosažená aukční cena světovém trhu za Čapkův olej na plátně je 556.250 £, Sotheby’s London, 2011
V letech 1918-1919 věnuje Josef Čapek řadu obrazů, skic, kreseb a tisků tématu osamělých hospodských pijáků a otvírá téma Chlapů, jež následuje v první půli dvacátých let. Čapkovsky ostře řezaná figura bez tváře, ale s neopominutelným kloboukem, se spíš než k pijanům řadí k vyobrazení tehdejšího intelektuála v kavárně, který čte noviny či knihu. Inspiraci ovšem mohl Čapkovi v tomto případě (podobně jako u postav detektivů) poskytnout i jeho oblíbený filmový žánr.
1918, originální původní linořez, 22.7 x 18 cm, s rámem 46.3 x 40.5 cm, 1918, černý tisk na papíře.
Grafický list z Alba deseti grafických listů Josefa Čapka, Praha, Veraikon.
Publikováno:
Josef Čapek Grafika, Pečínková, Praha 2009, str. 98 a 242
v monografii Josef Čapek, J. Slavík – J. Opelík, Praha 1996, str. 223
v kat. výst. Sociální tématika v české grafice dvacátých let ze sbírek Galerie Benedikta Rejta v Lounech,
Louny 1971
v časopise Umění, rok vydání 1977, roč. 25, str. 63, článek Grafika Josefa Čapka, autor J. Slavík
v kat. výstavy Vision - Existence - Truth, Figurative Motifs in the Graphic Art of Josef Čapek 1913 - 1920,
New York 1998, str. 10
The Čapek Brothers and Czech Avant - gardes, Kanagawa 2002, Wakayama - Tokyo 2003, str. 39
Čapkův zájem o chudé a vykořeněné lidi byl známý. Téma žebráka či žebračky zpracoval v mnoha verzích, ale tento tisk nemá žádné podobné zobrazení. Je zvláštní také svým lapidárním pojetím ploch a šrafováním, které je oproti jiným grafikám minimalizováno až do téměř abstraktní podoby. Postavy jsou zredukovány do podob přízraků a žal z nich přímo čiší. Podobně jako v Harmonikáři i zde postava trčí jako výstražný vykřičník. Protipóly světlé a temné ukazují, komu Čapek fandí: žebrák je vytvořen čistou bílou plochou.
Linořez, 34.5 x 23.5 cm, s rámem 54.5 x 42 cm, 1914-1915, šedohnědý tisk na papíře, signováno vpravo dole.
Původ: aukční síň Praha .
Verze: stejný námět zpracován jako akvarel Ženské torzo I, září 1914, akvarel na papíře
Publikováno:
v knize Josef Čapek Grafika, Pečínková, Praha 2009, str. 14 a 214
v monografii Josef Čapek, J. Slavík – J. Opelík, Praha 1996, str. 180
v monografii Josef Čapek, Pečírka, Praha 1961, č. 189 (označeno 'Dívčí postava 1915', ale v seznamu reprodukcí uvedeno jako 'Dívka se založenýma rukama')
v časopise Der Sturm, Berlin, 1915, č. 1 /2, str. 5
v knize Osma a skupina výtvarných umělců 1907 - 1917, Praha, Odeon 1988, str. 456 ('Postava, 1914 - 15')
v knize Dětem - Un poéte parle aux enfants, F. Halas, překlad S. Renaud, Romarin - Les Amis de S. Renaud
et B. Reynek 1988, str. 5
Ženská torza patří k prvním Čapkovým pokusům s technikou linořezu, která mu ze začátku připadala příliš razantní a hrubá. Autor si ověřuje, co technika obnáší a teprve po nějaké době vznikají už sebevědomé grafiky s výrazným rukopisem kontrastních ploch.
Ženské torzo I je ze sběratelského pohledu velmi vzácným kouskem. Prozrazuje autorovu poučenost kubismem a zrcadlí se v ní i Čapkova zkušenost z výstavy El Greca ve Španělsku. El Grecova malba na něj zanechala hluboký dojem svými protáhlými postavami a hrou světla a stínů. Zobrazená žena - zde ještě bez výrazu - není ani erotickou nymfou, ani pozdější zdrcenou hrdinkou. Je ztělesněním snu, je záhadou a magií bez reality.
Přisouzení Čapkovi je ale jednoznačné – Čapek ji poslal do respektované německé revue Der Sturm jeho vydavateli Herwarthovi Waldenovi, s nímž se osobně setkal. Ostatně v následujících letech měl Čapek se svým grafickým dílem mnohem větší ohlas v Německu než v Čechách. Ve Sturmu přitom publikovali světové osobnosti malířství.
Na místním i světovém uměleckém trhu je Ženské torzo I naprostou raritou. Objevují se sice jednotlivé tisky, někdy jde ale pouze o listy časopisu Sturm a vždy jsou nepodepsané – stejně jako tisky ve státních sbírkách. Tento exemplář je podepsán autorem vpravo dole pod okrajem tisku – to znamená, že byl míněn jako autorský list.
1919, linořez, 34 x 42 cm s rámem, černý tisk na papíře, nepoužitá verze obálky časopisu Červen, velmi dobře zachovalý otisk
Publikováno:
Josef Čapek Grafika, Pečínková, Praha 2009, str. 167 a 297
Josef Čapek a kniha, Soupis Knižní grafiky, V. Thiele, Praha 1959, str. 121
v monografii Josef Čapek, J. Slavík - J. Opelík, Praha 1996, str. 227
Časopis Červen vydával básník a spisovatel Stanislav Kostka Neumann a zpočátku byl tištěným médiem umělecké skupiny Tvrdošíjní, k nimž společně s Vlastislavem Hofmanem, Rudolfem Kremličkou, Otakarem Marvánkem, Václavem Špálou a Janem Zrzavým Josef Čapek patřil. Tato skupina vznikla po válce v roce 1918 a poprvé vystavovala ve Weinertově galerii v Praze s Neumannovým úvodem. Časopis vycházel až do roku 1924, kdy skupina zanikla.
Časopis tiskl překlady světové literatury. Ilustracemi do něj a na obálku přispívali právě Tvrdošíjní; nazýval se tendenční čtrnáctideník s podtituly Nové umění – Příroda – Technická doba – Socialismus – Svoboda. Čapkova obálka by se dala popsat jako živá svobodná diskuse obyvatel moderního města.
Tisk se objevil již v soupisu Čapkovy knižní grafiky Václava Thieleho (Josef Čapek a kniha) vydaném v roce 1959.
1917, originální litografie, 27 x 21.5 cm s rámem, signováno v tisku, ex libris E.W. (Elly Weissbergerové), výborný stav
Publikováno:
Josef Čapek Grafika, Pečínková, Praha 2009, str. 84 a 235
v monografii Josef Čapek, J. Slavík - J. Opelík, Praha 1996, str. 216
Ex libris sloužící k označení majitele knihy vlepovaná či vkládaná do předsádky knih byly prestižní záležitostí sečtělé inteligence. Proto byly častou zakázkou uznávaných umělců, ale vytvářeli si je i mnozí amatéři. V Čapkově tvorbě se s nimi ale setkáváme jen zřídka. Pro Ellu Weissbergerovou však Čapek vytvořil jemný portrét z profilu, který známe i z kreseb dalších dívčích tváří vytvořených geometricky zjednodušeně, pouze s důrazem na vlnovku vlasů a jedno oko. Ex libris pro ní vytvořili rovněž Tavík František Šimon, Jan Konůpek, Karel Vik, Vlastislav Hofman...
Kdo byla Ella Weissbergerová? Ella Weissbergerová patřila mezi zakládajícími členy Československého spolku sběratelů a přátel exlibris v Praze. Narodila 8. 11. 1891 v rodině významného kolínského statkáře a průmyslníka Gustava Weissbergera a jeho manželky Berty, rozené Pollakové. Je pravděpodobné, že v Praze studovala a seznámila se zde s výtvarnou kulturou. Provdala se 6. 5. 1920 za Rudolfa Taussiga, prokuristu, později obchodního ředitele a nakonec vrchního ředitele u firmy Auerbach, Weissberger a spol. v Kozolupech u Plzně, od r. 1934 rovněž v Praze. Firma vyráběla mosazné vánoční ozdoby a bronzové barvy, postupně i černé a barevné tiskové barvy. V důsledku nepříznivého evropského vývoje požádal roku 1938 Rudolf Taussig o změnu příjmení na Tůma. Tato změna nijak neovlivnila následnou deportaci rodiny do Terezína, 4. 12. 1941 byl deportován jejich syn Mirko, v červenci následujícího roku manželé Tůmovi a také Ellina ovdovělá matka Berta. Většina rodiny buď nepřežila terezínské utrpení, nebo byla deportována do vyhlazovacích táborů. Ella Tůmová se z Terezína vrátila, ale o jejím dalším osudu není nic známo. (Zdroj: Knižní značka, 4/2018, časopis spolku sběratelů a přátel ex libris)
V soupisu Čapkových grafik je toto Ex libris jediné (pak už jen litografie Knihy Helceletovy, která zřejmě také sloužila jako Ex libris).
Linořez, 24,4 x 18,8 cm, 45 cm x 37 cm (s rámem), hnědočerný tisk na papíře.
Grafický list z Alba deseti grafických listů Josefa Čapka, Praha, Veraikon.
verze: totožný tisk v různých barvách na různě tónovaném papíru, stejný námět zpracován jako kresba a kresby doplněné akvarelem
Dívčí hlava, 1917, tuš a akvarel na papíře, 55×38 cm, soukromá sbírka
Publikováno:
v knize Josef Čapek Grafika, Pečínková, Praha 2009, str. 189 a 239
v monografii Josef Čapek, J. Pečírka, Praha 1961
v knize Osma a Skupina výtvarných umělců 1907 -1917, M. Lamač, Praha 1988, str. 458
v kat. výst. Zjevení-existence-pravda, Figurální motivy v tvorbě J. Čapka 1913-192, Praha 1997, str.30
The Čapek Brothers and Czech Avant - gardes, Kanawaga 2002, Wakayama - Tokyo 2003, str.38
Nejvyšší dosažená aukční cena na světovém trhu za Čapkovu grafiku: 13.125 £, Sotheby’s London, 2011
Nejvyšší dosažená aukční cena na českém trhu za Čapkovu grafiku: 780 tis czk, Praha, Galerie Kodl, 2019
Nejvyšší dosažená aukční cena na českém trhu za Čapkův olej na plátně je 17,5 mil czk, Praha, 2016
Nejvyšší dosažená aukční cena světovém trhu za Čapkův olej na plátně je 556.250 £, Sotheby’s London, 2011
Josef Čapek se portrétováním žen a dívek věnoval soustavně; téma obdivované a zbožňované ženy se objevuje od začátku jeho tvorby. Tato podobizna je zvláštní zobrazením hlavy z profilu, většinou se totiž věnoval ztvárnění en face – zepředu, inspirován svým oblíbeným uměním primitivismu. Geometrický profil, který má uhrančivý výraz, ačkoli mu chybí nos, je doplněn nezvyklou masivní helmicí vlasů a také dekorem květin, které autor nikde jinde nepoužil. Můžeme se domnívat, že tato výrazová bohatost souvisí s tehdejší kubistickou formou koláží, jež ale Čapek nechtěl eklekticky přebírat a vytvořil si vlastní způsob kombinace různorodých prvků. Zároveň jde o jednu z nejerotičtějších Čapkových grafik s nenápadně dekorativně zakomponovanou dívčí bradavkou.
Linořez se objevuje na trhu jen velmi vzácně. Ve sbírkách existuje signovaný i nesignovaný a také s Čapkem připsanými názvy Dívčí tvář, Mädchenkopf či Tete de femme.
V únoru 1945 je poslán do koncentračního táboru Bergen-Belsenu v Dolním Sasku. Zde o dva měsíce později při pochodu smrti několik dní před koncem války umírá na tyfus. Symbolický hrob má na Vyšehradě.
V první den války, 1. září 1939, je zatčen gestapem a odvezen do pankrácké věznice. Odtud nejprve do koncentračního tábora v Dachau, poté do Buchenwaldu u Výmaru. Zde se setkává se svým dlouholetým uměleckým oponentem a kolegou Emilem Fillou. Malují spolu rodokmeny esesáků. Roku 1942 je přemístěn do Sachsenhausenu u Berlína.
Od roku 1928 se Čapek věnuje dětským námětům, děti se stávají hrdinami jeho obrazů, kreslí jejich kouzelný svět. Malé postavičky dětí hrajících si na zahradě mu připomenou „Krakonošovu zahradu“ Josefova dětství v Úpici. Můžeme se domnívat, že předobrazem jeho ztvárnění dětí je dcera Alenka, narozená v dubnu 1923.
Josef Čapek vytváří své grafiky, do kterých vnáší kubistické a kubizující prvky. Ženské figury mají zjednodušený tvar. Využívá techniku leptu a linořezu.
Začíná tvořit i první knižní grafiky a příštích deset let svým 'čapkovským' linorytem doprovodí kromě próz svých a bratrových na padesát sbírek od S. K. Neumanna, G. Apollinaira, B. Reynka a dalších.
V tomto období se v jeho tvorbě objevují nová témata - nevěstky, žebráci, postavy bez tváří, detektivové, zločinci a nebo jiné postavy 'z biografu'. Josef Čapek byl nadšencem filmového umění.
Spolu se J. Zrzavým, R. Kremličkou, V. Špálou, V. Hofmanem, O. Marvánkem založil skupinu Tvrdošíjní. Jejich časopis Červen rediguje Josefův přítel a spolupracovník S. K. Neumann.
Josef Čapek předčasně končí svá studia a odjíždí do Paříže. Seznamuje se tady s kubizmem, ke kterému se staví spíše zdržanlivě. Později v roce 1912 se dostává do sporu s Emilem Fillou a skupiny umělců kolem něj, kteří uznávají jenom kubizmus Picassa a Braqua a ostatní jenom jejich tvorbu napodobují. Josef Čapek vycházel ze syntetického kubizmu. Vznikaly jeho nenapodobitelné obrazy námořníků, ženských hlav a postav. V roce 1914 vypukne první světová válka a s ní depresivní až úzkostné naladění jeho obrazů.
V roku 1904 Josef si za podpory sestry Heleny prosadí studium na pražské Uměleckoprůmyslové škole. V roce 1907 za ním přichází i jeho rodiče a bydlí spolu na Malé straně v Řiční ulici 11. Josef a Karel začínají spolu psát první články a prózy.
Narodil se 23. března 1887 v Hronově jako druhé dítě lékaře Antonína Čapka. V roku 1890 k sestře Heleně a Josefovi přibudne nejmladší sourozenec Karel. Vyrůstají v Úpici, kam se rodina přestěhuje. Není nejlepším žákem a tak ho rodiče posílají do Vrchlabí, kde se vyučí tkalcem.